Čtyři roky jsem se těšila

6. březen 2010 | 15.18 |

Ano, neuvěřitelné čtyři roky jsem se těšila na tu zimní olympiádu. Čekání mi zpříjemnila další olympiáda a to letní v Pekingu v létě 2008. Když si na to vzpomenu, přijde mi to, že to ani není možné. Rok a půl už od té doby uplynul. Není to moc a mě to přijde jako strašně dlouhá doba. Hodně věcí se od té doby stalo. Ale o to nejde. A co skončil Peking, začala jsem se soustřeďovat právě na Vancouver. Věděla jsem- rok a půl, to bude dlouhá doba, ale určitě to rychle uteče. A taky že jo. O prvním dnu olympiády jsem se tu již zmiňovala. První na programu byla kvalifikace skokanů na lyžích. Na lavičce se objevil a záhy spustil první skokan. Z úst mé sestry zaznělo : "Olympiáda právě začala." Hezký pocit. Měla jsem radost, ale zároveň jsem byla nervózní. Co mě v nadcházejících šestnácti nebo sedmnácti dnech čeká?? To jsem neměla ani tušení. A když v pátek byla kvalifikace, tak v sobotu musel následovat závod. Řeknu vám, že jsem byla nejnervóznější za celou sezónu a to skoky sleduju pravidelně. Samozřejmě mojich oblíbených skokanů je strašně moc, takže byla velká pravděpodonost, že někdo uspěje. A taky, že jo. Dva z nich mají medaili. Zlatý Simon a bronzový Gregor. Ale rozhodně mám radost i z těch ostatních.
Největší překvapení se rovnalo zlatému úspěchu Slovenska od Anastasie Kuzminové. Všichni moc dobře víme, že je dobrá, ale bylo to prostě a jednoduše překvapení. Ze stříbra Leny mám také velkou radost, protože známe tu její slavnou druhou střelbu. A co dodat k bronzu Marie Dorinové? Nic. Krása.
Když si svůj biatlonový sprint odjely dívky, museli další den následovat i chlapci. O další překvapení nebyla nouze. Vítěz? Vincent Jay z Francie. A proč by ne?? Je to biatlonista jako každý jiný a přeci jenom na olympiádě může zvítězit "kdokoli". Je to Francouz a tak mám pochopitelně radost. Ke stříbru se ani nemusím vyjadřovat. Nebo snad ano?? Všichni víte, jak moc zbožňuju Norsko a vše kolem, tzn. i jejich zástupce (obrazně řečeno). Jelikož měl Emil číslo deset, tak když dojel do cíle na druhém místě, zatracovala jsem ho. Tady se ale vždy musí počítat s počasím, které nyní zasáhlo. Doplatilo jich na to hodně. Ale co, už to tak je a basta. Bronzovou medaili si na krk pověsil Chorvat Jakov Fak. Tomu to zase vyšlo, podobně jako na loňském MS. Ale já ho nemám ráda.
Také ve stejný den jako biatlonisté absolvovali svůj první závod také sdruženáři. V koutku duše jsem doufala, že by se Anssi mohl vzpamatovat, zavzpomínat na loňské časy a něco urvat. Ale ono nic. Že mě to ještě překvapuje! :( Ale zato radost se znovu snesla na Francii, jelikož Jason to dokázal. Co ke Spillanovi a Pittinovi? Hm..... nevím co. Jen mi je líto Janne Ryynaenena, nezasloužil si takový propad. Určitě ho poznamenal ten pád, klesnout z prvního místa až na dvacáté páté..... to bolí. Ten den se pro ČR zapíše zlatým písmem do historického kalendáře. Martinka Sáblíková nám vybojovala zlatou medaili na trati 3 km. Je to nádhera.
Čtvrtý den se toho rozjelo více.

Běžci a běžkyně. Jako první se do bílé stopy vydaly běžkyně. Před sebou měly trať dlouhou 10 km. Nejlépe ji zvládla Charlotte Kalla. Já měla velikánskou radost ze třetího místa Marit. Je to moje nejoblíbenější běžkyně a vždycky bude. Podle ní taky moje přezdívka, kterou už vlastním od Sappora 2007.
Do již zmiňované bílé stopy se vydali i muži. Nejrychleji 15 km zaběhl Dario Cologna. Nás může těšit, že Česká republika si připsala první medaili z OH. Má bronzový lesk a patří samozřejmě Lukáši Bauerovi. Bojoval na trati s Marcusem Hellnerem, ale tomu došly síly. To se stává, když to někdo od začátku přepískne. 
Do programu čtvrtého dne spadalo i krasobruslení, konkrétně sportovní dvojice. Tak trochu jsem doufala v Alionu s Robinem, ale tahle sezóna není tak dominantní v jejich podání jako to bývalo, takže jsem s ničím nepočítala. Můj cíl pro ně byla medaile. A byla..... bronzová. Věřím, že z ní mají radost.
No a nesmím zapomenout na sjezdaře. Tam v tom byl chaos. Dívkám několikrát přesunuli kombinaci a muži to taky neměli jednoduchý. Ale tak, aspoň že se to odjelo. Jako první se konal sjezd mužů. Můj nejoblíbenější sjezdař se jmenuje Aksel Lund Svindal a je z Norska. Když se vydal na trať můj cíl pro něj bylo dojet. Po prvním mezičase jsem přehodnotila situaci a cíl zněl dojet se ztrátou pod jednu sekundu. Druhým mezičasem se však všechno změnilo. Aksel měl náskok čtyř setin sekundy. Nemohla jsem se na to dívat, byla jsem nervózní, ale stále jsem si opakovala - jenom to dojeď. A on to dojel a byl první! Předstihl dosud vedoucího Bodeho Millera. Výskla jsem radostí. Stále vedl. Teď už zbýval jenom jeden, který by ho mohl předběhnout. A tím byl Didier Defago. Snažila jsem se myslet na to, že když dojede do cíle první, bude to skvělé, ale uvnitř mě byl ten pocit, že vede Aksel. Didier proťal cílovou fotobuňku a já praštila rukou do stolu. Proč? Didier byl první. Byla to spontánní reakce, ale rozhodně jsem za ty výsledky přešťastná.
Další den nás opět čekal biatlon. Obě stíhačky. V ženách se čekal souboj. Nic proti, ale přála jsem to víc Leně. A taky jo. Při té její čtvrté položce jsem si říkala jenom to nepokaz. Zvládla to. Na bronz se vyšplhala další Francouzka, tentokrát Marie Laure Brunet. Francouzům se opravdu daří.
V mužích jsem své naděje vkládala do druhého Emila, ale jak je mým zvykem, když od někoho něco čekám, tak to zvoře. Tak trochu jsem měla pravdu. Emil skončil celkově osmý. Jako jasně, je to fajn, ale měl na víc. V závodě zvítězil Björn Ferry, od kterého jsem to vůbec nečekala. Tak to bývá.....
Šestý den nám přinesl sjezd žen a sprinty klasicky. Sjezd žen "nečekaně" ovládla Lindsey Vonn. Americkou radost podpořila druhá Julia Mancuso. Myslela jsem, že ty sprinty dopadnou lépe. Teda aspoň v mužích. Double Ruska mě opravdu nenadchl. Aspoň mi to vykompenzoval Petter svým bronzem. Škoda Ola Vigena, čtvrté místo je to nejnevděčnější místo. Sprinty žen byly jako obrácená strana mince. Zlato si vyjela moje milá Marit. Obrovskou poklonu a mnohem více by si zasloužila za svůj hrdinský výkon Petra Majdič. To by nesvedl jen tak někdo. A ještě získala bronz.....
Sedmý den byl docela náročný. Jely se oba vytrvalostní závody biatlonu, který dopadl jak nejlíp mohl. Zlato pro Toru a Emila. To je prostě nádhera!! Moc si to oba zaslouží. Několikrát odkládanou superkombinaci žen vyhrála Maria Riesch. U ní platí totéž. A Julia si odváží další stříbrnou medaili. A také pokračovalo krasobruslení. Tentokrát si to odbyli muži. Ani nevíte jak moc jsem ráda za to, že se to povedlo Evanovi. A ty Plushyho kecy mi jsou úplně ukradený, ať si kecá co chce, Evanovo zlato nepošpiní.
Osmým dnem pokračoval mužským SuperG a ženským skiatlonem. SuperG jsem nemohla celý večer uvěřit. Když Aksel dojel do cíle na prvním místě, měla jsem radost, protože jsem tušila, že z toho bude medaile. Jaká, to byla otázka. Nakonec se nic nezměnilo a on si odváží zlato!! Opravdu jsem tomu celý večer a nadcházející den nemohla uvěřit. A moji norskou radost dovršila Marit, která to dokázala i ve skiatlonu.
A aby to dívkám nebylo líto, musely taky své SuperG odjet hned druhý den na to. Zlatou medaili urvala Andrea Fischbacher. Když vedla Lidsey, všichni si už byli jistí, že to bude ona, kdo si odsud odveze to zlato za SuperG. Ale ne, před ní se ještě dostala Tina Maze a na Lindsey "zbyla pouze" bronzová. Stejně tak museli své kolegyně napodobit i muži tím, že se pustili do skiatlonu. A zlato z něj putuje do Švédska zásluhou Marcuse Hellnera.
A skokani měli na programu další individuální závod. K nevíře dopadl na prvních třech pozicích naprosto stejně. Tedy zlato pro Simona, stříbro pro Malysze a bronz pro Gregora. To se jen tak nevidí, ale Simon přepsal historické tabulky. Dvojnásobný olympijský vítěz ze Salt Lake City i odsud z Vancouveru.
Biatlon pokračoval i desátý den. Na programu byly hromaďáky. V ženách byla nejúspěšnější Lena a v mužích Ustyugov. Překvapením se stal Pavol Hurajt, který si vyjel a vystřílel bronz. Dobrá práce, to my takhle překvapit nedokážeme.
Tento den dokonal Bode Miller svou sbírku medailí. Doma má teď kompletní sbírku, zlato, stříbro i bronz, protože právě získal to zlato ze superkombinace. Trochu mě štve, že Aksel udělal tu chybu a nedokončil to. Ale bylo to jasný, protože jsem musela pořád myslet na to, jak zajede ten slalom. Naši malou zemičku znovu potěšila Martina Sáblíková, která nečekaně získala bronzovou medaili na trati 1500 m. Sama jsem nečekala, že pojede i tento závod, ale tak je to olympiáda a zkusit se má všechno. A ono to vyšlo.
Jedenáctý den nás opět čekaly sprinty. Nyní to však byly sprinty dvojic. Trošku mě nepotěšilo, že s Petterem nejel Ola Vigen, protože byl nějaký nemocný. Ale stejně si ti dva, Petter s Oeysteinem, vyjeli zlato. Měli fakt úžasnou radost. A ženská německá dvojice Evi a Claudia, z těch jsem taky šťastná. Také skokani měli před sebou závod. Tentokrát už poslední na těchto olympijských hrách. A byl to týmový závod. Samozřejmě ho ovládli Rakušané, ale uznejme, že skákali super. Jsem na všechny pyšná. Druhé místo Němců je úplně úžasné. To, co předvedli byla nefalšovaná radost. Radost se dívat. A třetí místo? To patřilo mým Norům. Stupně vítězů byly víc než vtipné. Dále mě tento den potěšilo kraso. Snad poprvé za olympiádu. Tessa se Scottem to totiž dokázali před domácími fanoušky a to se cení. Tolik mi je líto, že jsem ani jednu jízdu z krasa neviděla.
Blížili jsme se do finiše, a tak měly biatlonistky před sebou poslední disciplínu a tím byla štafeta. Zlato si odvezly Rusky. Francouzky ani Němky na ně neměly. Na svahu se také znovu objevili sjezdaři. Čekal je obří slalom. Ten zajel nejlépe Carlo Janka, mladý a nadějný Švýcar. Za ním se seřadilo duo Norů, Kjetil Jansrud a Aksel Lund Svindal, který zkompletoval sbírku medaili na zlato, stříbro i bronz. Co dodat. Na můstek se vyhoupli i sdruženáři. Také je čekal týmový závod. Osobně jsem čekala USA, ale nakonec jim vypálili rybník Rakušani. Taky dobře. Škoda, že Norové ani Finové na to neměli a nemají. Poprvé se chci zmínit o rychlobruslení mužů. A to kvůli Svenu Kramerovi, kterému znemožnil zisk zlata jeho trenér. Nevím, co bych na jeho místě dělala, musí to být strašné.
Třináctý den přinesl opět mnoho radostí. Na mužskou běžeckou štafetu snad nezapomenu. V ten večer abych nebyla nervózní jsem musela něco dělat. Nemohla jsem se na to jen tak dívat. Za prvé každý úsek 10 km je moc, když byli čtyři v úniku a za druhé mě opět přišla navštívit paní nervozita. Tak jsem hrála Člověče nezlob se. Ale ono to pomohlo. A naši získali bronz! Za Švédy a Nory. Fajná sestava. Pak nám tento den přinesl další českou radost. Martinka Sáblíková přidala do české sbírky další cenný kov. A zlatý!
Čtrnáctým dnem pokračovaly disciplíny běžců na lyžích. Respektive běžkyň na lyžích. Jely štafetu. Tu nejlépe zvládly k mé radosti reprezentantky Norska. Před Němkami a Finkami. Jako v mužích to byla fajná sestava. Poslední závod si odbyli i sdruženáři. Závod vyhrál Bill Demong (poté požádal přítelkyni o ruku) před Spillanem a Gruberem. No, mohlo to být lepší, ale nemůžeme chtít všechno. Vyvrcholil hokejový turnaj žen, když zvítězili hokejistky Kanady nad USA. Bronz vybojovaly Finky. A krasobruslařky také ukončily svou soutěž. Nejdojemnější příběh olympiády se odehrál právě tady když Joannie po tom všem získala bronzovou medaili. Co je ale medaile proti mámě? Obří slalom si odbyly také dívky. Překvapivě si zlato odváží Němka Viktoria Rebensburg.
Hry pokračovaly i patnáctým dnem. Poslední závod měli před sebou i biatlonisté. Čekala je štafeta. Noři byli nejlepší. Halvard ve svých 40 letech získal zlato. Krása. A Ole zase rozšířil sbírku. Poslední disciplínu měly před sebou i slalomářky. Ženský slalom ovládla Maria Riesch, druhá skončila Marlies Schild a třetí naše Šárka Záhrobská. Šestý kov do české sady medailí. Vyvrcholil curlingový turnaj žen, v němž Švédky porazily domácí favorizované Kanaďanky.
Šestnáctý den nabídl poslední závod běžkyň. Byla jím klasická třicítka s možností přezouvání po pěti kilometrech. Možnosti měla každá závodnice 3. Když se Marit vydala 7 km do cíle sama do úniku, tušila jsem, že to nedotáhne do zlatého konce. Ale co, stříbro ještě neměla, a tak zkompletovala sbírku. Souboj s Justynou byl ale parádní. Poslední disciplínou z alpského lyžování, která se ještě nekonala, byl mužský slalom speciál. Dopadl pro mě docela nečekaně. Zlato frčí do Itálie zásluhou Giuliana Razzoliho, Ivica si odváží druhé stříbro a třetí místo bere Andre Myhrer ze Švédska. Moji favoriti skončili bohužel až za nimi. Curling zná svého vítěze i v kategorii mužů. Tam už si Kanaďané zlato nenechali vzít a porazili Nory ( :( ). Bronz putuje do Švýcarska.
Poslední den olympiády nás čekaly už pouze jenom dva závody. Klasická padesátka běžců a samozřejmě hokejové finále mužů. Nedávala jsem Petterovi žádné cíle, věděla jsem, že to zlato od něj jako od mistra světa lidé budou očekávat. Doufala jsem, že nebude pod tlakem. A tak když začal ujíždět Teichmann, smiřovala jsem se se stříbrem. Ale když vjížděli všichni do cílové rovinky zároveň, v koutku duše jsem věřila že to Petter rozbalí tím svým drtivým stylem a nějak to tam spadne. A ono opravdu. Spadlo to tam. Je mi moc líto Daria Cologny, mohl mít medaili, ale takhle..... Hokejový turnaj mužů dopadl naprosto stejně jako turnaj ženský. První Kanada, druhé USA a třetí Finsko.
Co napsat závěrem?? Zakončovací ceremoniál byl opravdu moc pěkný. Nejkrásnější na něm bylo vyhlašování vítězů z té mužské padesátky. A hlavně ta norská hymna. Slzička mi ukápla, tak moc mě to dojalo.
Celá olmypiáda byla nádherná. Každá olympiáda je nádherná a výjimečná. Na tuhle stejně jako na ty ostatní nikdy nezapomenu. Teď mi vůbec nepřijde, že nějaká olympiáda byla. Nějak mi to nedochází a klidně bych si to zopakovala, abych si ty závody užila znovu a ještě lépe. A teď, znovu musím čekat. Další čtyři roky. Když končil Turín, připadaly mi ty čtyři roky jako neskutečná věc, která snad ani nikdy nepřijde. A ono to přišlo tak rychle. Takže než se nadějeme, bude tu Soči. Můžu vám říct, že se na to nějak netěším. Jestli se totiž Rusům na ruské půdě bude dařit stejně dobře jako Kanaďanům na kanadské, tak mě asi klepne. A věřte tomu, že jo. Blíž nám je však letní olympiáda v Londýně, to jsem taky dost zvědavá. No uvidíme.
Tento článek je až moc obsáhlý, moc se za to omlouvám, ale musela jsem to prostě napsat a přišlo mi blbý to kouskovat. Jestli to někomu vadí, tak ať si to nečte (tak že to hlavně píšu na konec.....). Tímhle tedy dělám oficiální tečku za ZOH 2010 VANCOUVER. Jestli se o tom tady ještě někdy zmíním, tak to budou jenom útržky pouhé zlomkovité vzpomínky.

Děkuji za pozornost.....

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Čtyři roky jsem se těšila romča 11. 10. 2013 - 14:58
RE: Čtyři roky jsem se těšila tlapka®pise.cz 27. 12. 2013 - 15:47