Tak a je to tady.

12. únor 2010 | 21.56 |

Ještě asi před minutou jsem měla připraveno, jak tady budu výskat radostí z toho, že za 5 a půl hodiny začne Zimní olympiáda ve Vancouveru. Ale po jedné zprávě už nemůžu. Týká se jednoho gruzínského sáňkaře, který dnes v tréninku utrpěl vážná zranění. Zemřel. Ještě ani olympiáda nezačala a už tu máme smrt. Jak strašné. Nevím, co na to mám říct. Je to tragédie. Člověk nikdy neví, co se mu stane a co ne. A to jsem byla docela šťastná z té dnešní kvalifikace na skoky. A teď je to tak trošku fuč. Ale nemohla jsem to jen tak přejít, jako by se nic nestalo, protože se stalo. V tom ledovým korytu to bude ještě hodně zajímavé. Bohužel v tom špatném slova smyslu. Jen ať už se prosím nikomu nic nestane. Nejenom sáňkařům, ale i ostatním sportovcům. Už ne.
Tak tedy za 5 a půl hodiny nám to začne. Nikdo neví, jak bude ceremoniál probíhat. Pořadatelé to uržují v tajnosti. Ani se jim nedivím. V Pekingu to neuhlídali a jejich generálka byla zveřejněna. Jsem ráda, že teď si to pohlídali.
Když jsem dneska sledovala ty skoky, v první moment jsem byla ohromena. Prostě vším. Ten pocit nejde popsat. Bylo to zvláštní. Všude pod můstkem byla grafika Vancouveru, jejich modrá a zelená barva(moc se mi to líbí). Závodníci měli na dresech bílé olympijské kruhy na tom modro-zeleném podkladu. Všichni měli nějak speciálně upravenou helmu a trenéři byli v oficiálních národních barvách. Všichni to měli moc pěkný. Docela mě překvapilo, kolik se přišlo podívat lidí. Bylo hezký slyšet povzbuzování domácích Kanaďanů jejich fanoušky. Většina z nich věděla, že nějak velkou šanci nemají a stejně je moc podporovali. To bylo hezký. Nevím, jestli by se to u nás taky stalo. Podle mě, bychom si to my, Češi, nedokázali tak užívat jako oni a všichni ostatní. Jsme už takoví, aspoň to tak cítím. My si nedokážeme ničeho vážit. Vím, že jsem podobná, ale aspoň si to přiznám. Všichni dokážeme jenom kritizovat, ale tu úmornou práci většina neocení tak, jak by si zasloužili.
Jsem na ten ceremoniál docela zvědavá, jak to pojali. Co na tom, že to uvidím až ze záznamu, hlavně, že to uvidím. Tak nějak jsem si teď vzpomněla na zahajovací ceremoniál u her v Pekingu. Bylo odpoledne 8.8.2008. Těšila jsem se. Přenos jsem nevypnula ani přes bouřku, která stejně nebyla nějaká silná. Melancholizuju..... A Turín? Z toho si pamatuju tak jenom obřího skokana na lyžích, bruslaře s ohněm na hlavách, gymnasty na olympijských kruhách, přijezd formule1 a ducati. Ale z průchodu výprav nic. Narozdíl od Pekingu. Tak to je taky o něco čerstvější. Jenom rok a půl. Turín jsou čtyři a moc jsem se to tehdy ještě nezajímala. Tehdy..... :)
Zakončím to asi tím, že budu držet palečky a pěstičky jak nejvíc dovedu. Čeká mě náročných 16 dní.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 2.33 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře