O mužích, kteří nenáviděli ženy

5. srpen 2015 | 22.01 |

Ne, opravdu jsem si nadpis článku nevybrala jenom tak pro nic za nic. Cíleně jsem přeformulovala název světoznámé knihy "Muži, kteří nenávidí ženy" od švédského spisovatele Stiega Larssona. Jak už většina z vás ví, mám slabost pro severské státy, zejména tedy pro Norsko, k nimž neodmyslitelně patří severské krimiromány a detektivky. Hodně dlouho jsem ve všech možných knihkupectvích pokukovala pro trilogii MILÉNIUM, ale nikdy jsem nedospěla k tomu rozhodujícímu impulsu, který by mě dovedl až k tomu, že bych si danou knížku, či dokonce knížky, koupila. Ovšem jednoho dne se něco změnilo. Byli jsme s přítelem v knihkupectví a měli jsme za cíl každý si koupit jednu knihu (jelikož oba rádi čteme, a nejsou to zase tolik odlišné žánry). Nejprve jsem byla na pochybách, pochopitelně mě to neustále svádělo (pořád svádí) k "detektivkám Harryho Holea", ale nějak jsem se necítila připravená na to, začít od začátku, když jsem se už slavnostně dostala do poloviny. Na těch deset knížek si ještě čas udělám.

Nicméně zpět k věci. Procházela jsem regály a trilogie Stiega Larssona mi padla do oka. Najednou jsem cítila to nutkání, že chci tu knihu číst, chci znát její obsah, chci vědět, o čem je. Rozhodování bylo ale překvapivě těžké a dlouhé, ovšem můj kriminalistický pud zvítězil a já si z obchodu odnášela první díl "Muži, kteří nenávidí ženy".

Je velmi zajímavé, že byť jsem knihy znala z dřívějška, vůbec jsem nevěděla, o čem jsou a čeho se konkrétně týkají. Proto mě krátká anotace na vnitřní straně obalu zaujala natolik, že jsem chtěla okamžitě začít číst. V minulosti mi zřejmě ohledně těchto knih unikl podstatný detail, a to, že se jedná o kriminální romány. Vždy mě tedy celkem mátly názvy knížek. Teď, po přečtení první z nich, už naprosto chápu jejich význam a mohu jenom odhadovat, co se bude dít ve zbylých dvou dílech.

Příběh této pětisettřicetistránkové knihy pojednává o novináři ve středním věku, Mikaelu Blomkvistovi. Nutno podotknout, že autor zůstává věrný rodným končinám, tudíž se děj odehrává zejména ve Švédsku. Mikael Blomkvist je dobře známý novinář, pracující pro ekonomický časopis Milénium. K tomuto bych chtěla autorovi pogratulovat, protože bylo velice chytré celou trilogii pojmenovat po časopisu, kolem kterého se svým způsobem celý příběh točí.

Kniha ovšem začíná velmi tajuplně a neradostně, čímž pádem nám ihned od prvních řádků servíruje na talíř první velké zápletky. Vždy férový novinář, který je známý publikováním upřímným a nefalešných zpráv a novinek, je nepodmíněně odsouzen za pomluvu miliardáře a průmyslníka Hanse-Erika Wennerströma. Jak se tohle mohlo stát? Začátek knihy nám pouze nastiňuje, k čemu mohlo dojít a jaké nekalosti se za celým soudním procesem skrývají. Blomkvist se zdá být poražen a stahuje se do ústraní. I tak je ale nalezen, a to tehdy, když ho do svých služeb chce zlákat někdejší výkonný ředitel obřího průmyslového koncernu Vanger, nyní penzista v úctyhodném věku, Henrik Vanger.

Henrikovým jediným přáním je, aby Mikael udělal poslední pokus v hledání vnučky jeho bratra, Harriet Vangerové. Nad Harrietiným zmizení visí až příliš mnoho otazníků. Harriet zmizela 22. září 1966, a od toho dne, jako by se po ní slehla zem. Všechna policejní vyšetřování nevedla nikam a za čtyřicet let se nenašel jediný důkaz toho, co se s ní stalo. Jedinou věcí byly Henrikovi každoročně posílané usušené květiny v rámečcích, tak, jak mu je zaživa dávala ještě Harriet. Henrikovou jedinou myšlenkou je to, že Harriet se stala obětí vraždy a ten, kdo ji zabil, je členem rodiny Vangerových. Mikaelovým úkolem je daného vraha najít a mimo to napsat o rodině Vangerových kroniku, která by obsahovala všechna zvěrstva, která se v rodině kdy odehrála. Po dlouhém přemlouvání a smlouvání se Mikael nakonec rozhodl s nabídkou Henrika Vangera souhlasit. Vanger mu nabídl slušnou odměnu, navíc příslib toho, že dostane důkazní a kompromitující materiál pro svou obhajobu a pomstu Hansi-Eriku Wennerströmovi. Co by si Mikael mohl víc přát?

Zhruba do poloviny knihy se děj ohledně Mikaelova pátrání po Harriet prolíná s osudem velmi prazvláštní dívky - Lisbeth Salanderové. Lisbeth je typem dívky, kterou by mladší generace jednoznačně označily za "emo". Má krátké tmavé vlasy, hubené tělo, které pokrývá větší množství tetování, a její styl se ve většině opírá o prvky v černé barvě a koženém provedení. Byť by její vzhled mohl kohokoli odpudit, její síla spočívá v něčem úplně jiném. Lisbeth dokáže zjistit o každém člověku naprosto všechno, až do nepodrobnějších detailů. Jak je nastíněno v anotaci, Lisbeth je jednodnuše zatraceně dobrá hackerka.

Cesty Mikaela a Lisbeth se střetávají v rozhodující chvíli, kdy Mikael, paradoxně díky své dceři, narazí na nové možnosti, které by teoreticky mohly vyšetřování posunout někam dál. Potřebuje ale někoho, kdo dokáže rychle a přesně sehnat potřebné informace a vystopovat určité lidi.

To, co pro čtenáře bylo doposud napínavým příběhem bez toho, aby bylo napovězeno, kdo co Harriet provedl, se nyní mění v opravdu brutální odhalení rodinného tajemství a tajemství snad padesát let trvajícího teroru. Teroru, páchaného na ženách.

Možná jste pochopili, že mým cílem není zodpovědět vám celý příběh. Chci ho spíše jen zhodnotit. Musím přiznat, že při odhalení sériových vrahů jsem byla celkem zklamaná, protože nešlo o nic nečekaného. Dokonce jsem na jednoho z nich měla vlastní podezření. Vlastně jsem těch podezření měla několik a téměř všechny se ukázaly být pravdivé. Osud nynějšího sériového vraha byl však poněkud překvapující, očekávala jsem rozhodující zvrat, ale autorův záměr bylo zřejmě uzavřit jedny dveře, aby se mohlo projít těmi druhými a třetími. Co se stalo s Harriet, jsem začala tušit ihned po odhalení sériového vraha. Bylo to nápadité a vkusné. I tak jsem docela postrádala nějaký nečekaný obrat. Vlastně jeden nastal, v momentě, kdy se situace začala točit kolem biblických textů. A co jsem ještě postrádala, byla akce. Kniha je napsána spíše v duchu tajemna a neodhalených pravd, než aby šlo o nefalšovanou detektivku s přestřelkami a honičkami po dálnicích.

Zaměření knihy se během děje svévolně přemisťuje z Mikaela Blomkvista na Lisbeth Salanderovou. Její závěrečný kousek bude mít bezesporu dohru v dalších dvou částech, a na to se moc těším. Tuším, že tady bude možná akce až dost. I když musím přiznat, že to tajemno, které obestíralo celou záhadu zmizení Harriet Vangerové a celkové rodinné vztahy Vangerových, bylo velice příjemné a vtáhlo člověka do děje tak, že si mohl spřádat své vlastní konspirační teorie. Potencionálních podezřelých bylo v rodině Vangerových spousta. Nicméně Lisbethin osud a její další pokračování zůstalo otevřené. U Mikaela víme, že se slavnostně vrátil do redakce časopisu Milénium a mohl žít alespoň obdobným stylem jako doposud. Ovšem nad Lisbeth visí otazník, její budoucnost může být ledajaká.

Na co jsem ihned od počátku byla zvědavá, bylo to, co se bude dít mezi Mikaelem a Lisbeth. Pochopitelně každý takový příběh má mužskou a ženskou hrdinku, kteří spolu dřív nebo později skončí v posteli. Abych byla upřímná, doufala jsem, že tady se tomu Larsson vyhne a udělá z nich pouze a jenom dobré spoludetektivy. Ale bohužel. Naštěstí jejich intimní sblížení a později vztah nebyly žádnou katastrofickou propastí, která by zvrátila sled událostí. To bylo chytře vyřešené.

Závěrem musím říct, že se mi kniha opravdu velmi líbila, byla čtivá, v poslední fázi jsem se od ní téměř nemohla odtrhnout, bylo to opravdu jako .. droga. Byl to fascinující rodinný příběh, a to jsem velkým milovníkem rodinných ság a příběhů na pokračování, týkající se rozvětvené rodiny či rodinných generací. A zdařilé bylo i rozluštění celého případu, jsem velice zvědavá, jestli se záležitosti koncernu Vanger a celé rodiny Vangerových dostanou i do dalších dvou knih. Dle mého názoru ne v tak hojné míře, jako tomu bylo v tomto případě. Můžu bez váhání říct, že kniha splnila mé očekávání a jako správný recenzent bych teď měla shlédnout i film, respektive oba dva filmy - švédský i americký. No je to velké lákadlo a rozhodně by stálo za porovnání jak oba dva filmy mezi sebou, tak filmy s knižní předlohou. Když už teď mám za sebou čtení o mužích, kteří nenáviděli ženy, čeká mě příběh o dívce, která si hrála s ohněm ..

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář