Sbohem, Julesi!

21. červenec 2015 | 11.33 |
› 

jb17Tak jsme o něj přišli. Nic z toho se mi nepíše lehce. Jules nás po devíti a půl měsících boje navždy opustil a my můžeme jenom tiše vzpomínat na chvíle, kdy tu s námi ještě byl a my se mohli těšit z jeho úsměvů.

Zpráva, že Jules tento svět opustil v sobotu 18. 7. 2015 v ranních hodinách, mě zastihla naprosto nepřipravenou. Samozřejmě že na takové zprávy není člověk nikdy dostatečně připravený, ale tohle bylo silnější. Je pravda, že se nás na krutou realitu snažil připravit jeho otec svým prohlášením, ale i tak to byla rána. Nikdo Julese nemohl mít nerad, bylo to sluníčko celého paddocku, talentovaný mladík, rychlý jezdec a hodný kluk, který měl celý život před sebou.

V sobotu, když jsem po úžasně stráveném dni, dorazila domů, mi bylo oznámeno, že zemřel. Bála jsem se, jestli se rodina náhodou nerozhodla jeho život ukončit nepřirozenou cestou, ale opak byl pravdou. Jules se tak rozhodl sám, rozhodl se odsud odejít. Je hrozné, jak když se teď ve vzpomínkách vracím do časů, kdy závodil v GP2, přemýšlím, co bych asi tak řekla na to, že za pár let jeho nadějný život skončí. Nevěřila bych tomu.

Bohužel se ale děje přesně to, čeho jsem se nikdy nechtěla dožít. Smrt během závodu Formule 1. Při každoročním připomínání smrti Ayrtona Senny měli všichni tuto událost jako tu nejvyšší možnou hranici únosnosti a brali ji jako konečnou. Konečnou smrtelným nehodám. Jules nás opět donutil pořádně otevřít oči, protože znovu se ocitáme ve fázi beznaděje. F1 je bezpečnější, to bezpochyby. Ale nikdy nebude stoprocentně bezpečná, jak bychom si v této době mohli naivně myslet.

Jules byl můj velmi oblíbený pilot. Měla jsem ho ráda a vždycky mě bude mrzet, že jsem neměla příležitost ho potkat nebo jen zdáli vidět. Když jsem k tomuto článku hledala na internetu fotku, vyskočily na mě fotky z toho památného závodu v Monaku, kdy získal pro Marussii jejich zatím jediné dva body v historii týmu. Byly to ty veselé fotky, při nichž mi do očí stouply slzy. Tenhle kluk už nežije. Mám pocit, že se přes tohle nikdy v životě nepřenesu anebo mi to nikdy nedojde, nikdy si nepřipustím, že se to stalo. Nevím, neodmítám realitu, jenom to asi nikdy nepochopím ...

Závěrem přidávám video, které se mi nikdy neomrzí a které mi bude Julese navždy připomínat takového, jaký byl. Veselý francouzský vtipálek. :)

RIP JULES BIANCHI (1989 - 2015)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Sbohem, Julesi! niki 21. 07. 2015 - 13:09
RE(2x): Sbohem, Julesi! marit 21. 07. 2015 - 13:16