I. část - pátek 20. 7. 2012

24. červenec 2012 | 22.17 |

Budík mi zazvonil v 5:50. Ještě stále jsem si neuvědomovala, co se děje. Že jedu na superbiky. Ovšem přepadl mě maličký strach. Bála jsem se, že se opět něco pokazí, že se to nakonec nepovede. Spadlo to ze mě až po cestě na nádraží, když už nebyla cesta zpátky. Se svým vzhledem jsem byla asi poprvé v životě spokojená. Nemyslete si, že jsem tak moc úchylná na svůj vzhled pořád, to já jenom v ten pátek. :)

Cesta vlakem proběhla docela v pohodě. Přemýšlela jsem, co bude. Začínám tu trať znát nazpaměť. To mám zatím jenom s cestou do Čech k příbuzným, kam jezdím odmalička, takže je to pochopitelné. Jenže něco tak srdcového jako cesta do Brna se nedá zapomenout.

Vystoupili jsme z vlaku a byli připraveni vydat se na cestu na Mendlovo náměstí. Uvědomte si, že pěšky jsme tam nikdy nešli. Podle mapy to nebylo složité ... nu, na nádraží jsme se ještě posilnili dobrou kávičkou ( :D ) a šlo se na věc. Nemělo cenu jim vykládat, že podle kolejí, kudy jede operativní jednička tramvaj, se nesmíme orientovat, protože jede jinudy. Stejně jsme to popletli. Ale měli jsme na tom podíl všichni čtyři. I já samozřejmě. Ale jak jsem tak stála, přemýšlela jsem, zda jít teda nahoru nebo vlevo. Byla jsem na vážkách. Samozřejmě, že se šlo nahoru ... a mělo se jít vlevo. Inu to bychom nebyli my, abychom se neztratili. :) Nakonec jsme to ale našli a na poslední chvíli vběhli do autobusu 400 mířícího na okruh zadarmo v 10:00. Cesta byla docela zajímavá ... hlavně kvůli těm dvěma rozkopaným úsekům. Dojeli jsme ale a vystoupili. Měla jsem pocit, že to nemohou být dva roky, co jsem tam byla. Nedalo se to popsat, že jsem byla opět tam. Trošku se to pošramotilo tou nehodou s mamčinou botou, ale zvládli jsme to.

Takže jsme si světácky vyšli podchodem do paddocku. Cestou jsem sestře stiskla ruku. Byla jsem na místě, kde byli všichni jezdci. No ano, zejména on. Naše první kroky směřovaly k fan shopu. :D Maminka si musela něco pořídit. Koupila si nakonec deštník, který celou dobu ale nosil taťka. Typické. Já byla na vážkách, jestli si náhodou nemám taky něco koupit. No řekla jsem si, že se třeba ještě vrátím. Tak jsme si nakročili a vešli do paddocku. Profrčel kolem nás Smržák. Zase. A najednou slyším Monču: "Prosím tě, neomdli mi tu." Nechtěla jsem si připustit to, co uvidím. Snažila jsem se samu sebe přesvědčit, že to myslí obecně. Ne. Asi o sekundu později kolem nás projel na skútru Loris Baz. Celá jsem se rozklepala. Když jsem se jakš takš uklidnila, začala jsem fotit. Když jsme došli na konec, otočili jsme se a vraceli se zpátky z druhé strany kamionů. Tam jsme - teda nejdřív Monča - spatřily Ayrtona Badoviniho u skútru s nějakou slečnou. Zřejmě patřila k němu. Tak jsme se vraceli a opět se blížili ke kamionům Kawasaki. Mé nejoblíbenější místo. Jakmile jsem uslyšela skútr, bylo mi jasné, že je to on. Takže Loris se vrátil. Nahrnulo se k němu několik fanoušků. Já stála opodál jako solný sloup. Už ani nevím, co přesněs mi řekla, Moni.

Něco ve smyslu, musíš tam jít a pojď. Děkuju za to, zlatí. Tak jsem pospíchala za ním. Stačila jsem vytáhnout svůj bloček a propisku. On se zatím podepisoval jiným lidem. Zaujala mě paní vedle mě. Loris (kousek ode mě!) listoval v programu, kam že se jí to podepíše, a ona na něj: "Podepiš se kam chceš." :DD Zabila to! Na Francouze česky! Loris se ale poslušně podepsal a pak jsem byla na řadě já. Na sekundu se na mě podíval (!), vzal si ode mě bloček a tužku, načmáral tam podpis a vrátil mi ho. Chtěla jsem ještě fotku, no on se otočil k jiné borce a podepsal se jí. Já tam zatím zůstala stát a čekala. A Loris se ke mě otočil zpátky a vyfotil se se mnou. To jsou ty nejkrásnější okamžiky z celého Brna. Nikdy na to nezapomenu.

Poté, co jsem se uklidnila, jsme se rozhodli zamířit na terasu. A zakotvili jsme jakoby náhodou ( :D ) nad boxy Kawasaki. Srdíčko mi zabušilo znovu, když se tam dole Loris objevil. Šel na boxovku, kde cosi řešil. Pro informaci se právě jel trénink tícek, kde jezdí jeho veliký kamarád Jérémy Guarnoni. No a co se asi tak nestalo. Jérémy zabočil do boxů, kde si s Lorisem asi pěkně pokecali a pořešili motorku. Byli zlatí. Další, kdo se pod námi zastavil, byl Francouz Randy Pagaud. Jeho jméno jsem však zjistila až v sobotu doma, protože jsem netušila, kdo z tíckařů má číslo 39 :D. Po chvilce jsme sešli dolů a šli si - jako nefalšovaní Češi - dát pořádnou klobásu. No jo, hlad je sviňa. Potom jsme se rozhodli, že vyzkoušíme sedadlovou tribunu T5. Tak jsme si sedli a zkoukli trénink bajků. Po bajkách jsme šli zpátky od paddocku a koupili si trička - nakonec přece! Šli jsme dál a narazili na Josku Kubíčka, na Leona Camiera - u něhož jsme promarnili šanci, prozkoumali jsme boxy, stany Coppy a KTM Junior Cupu, kde jsem si vyfotila motorku Nora Stinia Vikinga Odegarda a dokonce mě Monča ukecala, ať se u ní vyfotím taky. :) Děkují :-* No pak jsme šli dál a ... ! Sam Lowes! Na to taky nezapomenu jen tak honem. Na stříbrným podnose jsme ho měly!! Grrrrrr .... ale byl zlatý. Tak pak jsme ještě zahlídli Chaze Daviese a taky nás málem zajel Eugene Laverty. Přímo proti mě jel! A já ho jak největší pinda nechala projet .... Potom jsme si šli koupit vodu, a když jsme se vraceli, tak jsme uviděli Josku a vzápětí Fabiena Foreta, jak se k němu blíží. Joska do něj začal hned cosi valit a Fabi typický výraz. :) Následně jsme opět zašli na terasu, když na dráze právě kroužili šestky - STK 600. K jejich konci jsme se odebrali zpátky na sedadlovou tribunu T5, odkud jsme sledovali první kvalifikaci supersportů. Když jsme scházeli dolů z terasy, tak jsme dole zahlídli Romaina Lanusse. Jenže než jsme stihli seběhnout schody, Romain se vypařil ... nevděčník! V kvalifikace byl nakonec nejrychlejší Broc Parkes. Po této session jsme se naposledy vrátili do paddocku. Chtěly jsme odchytnout toho Sama ... napodruhé. Jenže nepodařilo se. Co se však podařilo, bylo vidět Davida Saloma. Ach ten jeho výraz! :DD Oni s tím Luisem snad ani nemůžou být bratři! No ... pak jsme se šli podívat dozadu ke stanům, kde byla vystavená Fabiho motorka. Kráska. Když jsme se vraceli, tak jsme uviděli na skútrech Leona Haslama s manželkou Oli a vedle nich Eugena Lavertyho s přítelkyní Pippou. Obě dámy byly v družném hovoru. :D Při bráně zpátky ke kamionům jsme se museli zastavit. Projížděli kolem nás totiž hoši tíckaři po konci první kvalifikace. To zaujalo Monču. A to kvůli Sylvainu Barrierovi, kterého chtěla potkat asi tak jako já Lorise. To se jí i trošku poštěstilo, i když ne v takové míře, jako mě ... Sylvain kolem projel úplně jako poslední ... a se zvendutým hledím, takže bylo vidět jeho hnědé oči, které Monču naprosto uhranuly. Rozumím ti, sestřičko. :) Inu ... pak jsme pokračovali dál a projel kolem nás Carlos Checa i Max Biaggi. Pak kolem nás ještě znovu proběhl Chaz. Ono jich možná bylo ještě víc, ale začínám to mít všechno pěkně dopletené, takže mě omluvte. :) Nakonec jsme se rozhodli, že teda půjdem. Šli jsme na bus v 16:00. Bylo mi krásně a zároveň hrozně. Vyhlídka na neděli tu však stále byla. Odjeli jsme a já stále nemohla uvěřit tomu, co jsem zažila. Pořád jsem si to přehrávala dokola a vlastně přehrávám doteď.

Vlakem jsme domů odjeli v 18:02, protože nás k tomu donutily jisté okolnosti, tedy maminčiny boty. :) Byl to ale ten nejkrásnější den, no možná v celém mém životě. Těšila jsem se na neděli, že si pěkně užiju šest krásných závodů, které nás měly čekat. Jenže před námi byla ještě sobota.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: I. část - pátek 20. 7. 2012 niki 25. 07. 2012 - 12:25
RE: I. část - pátek 20. 7. 2012 marit 25. 07. 2012 - 13:43
RE: I. část - pátek 20. 7. 2012 niki 25. 07. 2012 - 17:27
RE: I. část - pátek 20. 7. 2012 marit 25. 07. 2012 - 20:01
RE: I. část - pátek 20. 7. 2012 niki 25. 07. 2012 - 20:53
RE: I. část - pátek 20. 7. 2012 marit 26. 07. 2012 - 21:41
RE: I. část - pátek 20. 7. 2012 niki 27. 07. 2012 - 18:00